Srbská Republika v uranové náručí NATO

Anna Filimonová

Během bombardování Jugoslávie letectvem NATO v r. 1999 byly, jak známo, používány střely a bomby s ochuzeným uranem, který je vedlejším produktem při výrobě jaderných náloží a paliva pro jaderné elektrárny, a používá se v různých municích pro zvýšení jejich průraznosti. Bojové použití uranu má dva následky – chemické a radiologické zamoření, kdy poločas jeho rozpadu je 4,5 miliardy let. Největší nebezpečí pro člověka a životní prostředí spočívá v tom, že při výbuchu munice s ochuzeným uranem se uran mění na nepatrné částečky – vysoce toxický aerosol. Ve vzduchu rozptýlené částečky jsou volně unášeny větrem do širokého okolí. Když se dostanou do lidského organizmu, ničí především imunitní systém a způsobují mutaci buněk, v důsledku čehož dochází ke vzniku zhoubných nádorů a poškození chromozomů. Latentní období trvá roky. Kromě toho rostliny přes kořenový systém dobře absorbují radiační a toxické látky, které se tak dostávají do potravy – čímž dochází k druhotnému zasažení zvířat a lidí. A stanovit prvotní příčinu nemoci je téměř nemožné.

Takže proti Srbům byly použity jaderné zbraně. Hlavice raket, vyrobené v laboratořích Los Alamos v USA, patří do třídy „malé jaderné munice“. Pro likvidaci podzemních bunkrů a úložišť ropy Jugoslávie byly použity hlavice výkonem ekvivalentní 10 tunám TNT (mikro jaderná munice), jejichž výkonnost je 10 větší, než je výkonnost 2000 librových bomb, používaných v době války v Iráku. Pří ničení protivzdušné obrany se používaly rakety s hlavicemi s ekvivalentem 100 tun TNT (mini jaderná munice). Proti pozemním cílům byla použita malá jaderná munice – rakety s hlavicemi o výkonu 1000 tun TNT. V důsledku tak hromadného použití jedovatého uranu byla bojiště a sousední státy přeměny na zónu vysokého rizika vzniku onkologických a genetických nemocí (1).

Západní média, Světová zdravotnická organizace (WHO) a další mezinárodní organizace se problému následků použití uranové munice vyhýbají a tvrdí, že neexistují objektivní údaje o následcích jejího použití. Konkrétně zpráva WHO z r. 2001 říká: „Měření ochuzeného uranu v místech, kde byla použita munice s ochuzeným uranem, svědčí o přítomnosti pouze lokální kontaminace povrchu půdy (o rozloze několika metrů od místa zásahu)“; „Celkové monitorování nebo sledování možných následků na zdraví, souvisejících s ochuzeným uranem, u obyvatel žijících v oblastech ozbrojených střetů, ve kterých byl použit ochuzený uran, se nejeví být nutným“; „Jednotliví lidé, kteří si myslí, že byli vystaveni působení nadměrného množství ochuzeného uranu, musí projít prohlídkou u svého lékaře, jakékoliv symptomy musí být léčeny a pak musí absolvovat kontrolní vyšetření“ (2). To je vše, co ve věci použití zbraní hromadného ničení s neprobádanými následky dokázala říct uznávaná mezinárodní organizace. Soudě podle smyslu dokumentu, tak WHO přímo lobuje za zájmy NATO a vojenská tažení, protože zamlčuje ekologické, klimatické a genetické následky použití zbraní s ochuzeným uranem.

Nicméně údaje o následcích použití uranu na bojišti má Srbsko. Jen během bombardování Srbska svrhlo NATO 15 tun ochuzeného uranu. Těchto 15 tun se přeměnilo na radioaktivní prach, který vítr roznesl po celém Balkáně, kdy tak byla kontaminována půda, vzduch, rostliny a zvířata. Tento toxický radioaktivní prach zde zůstane navždy, a maxima radioaktivity dosáhne teprve až za 100 let.

Za dobu, která od té doby uběhla, se uran začal projevovat v plném rozsahu. V období 2001-2010 vzrostl počet lidí s rakovinou o 20% a úmrtnost na rakovinová onemocnění (především u leukémie a na nádory, jejichž výskyt v době míru nepřevyšuje 5ˇ% z celkových zhoubných nádorů), vzrostla o 25%. Výskyt rakoviny bude růst i nadále (3). Již v r. 2013 se očekává, že na území Srbska (bez Kosova a Metochie) se zhoubný nádor objeví u 40,000 lidí, kdy smrtící účinek se očekává u 22-23,000 lidí. To je v porovnání s r. 2010 o 3,000 více nově nemocných a o 1-2,000 více mrtvých. Tyto údaje uvedl předseda Srbské společnosti pro boj s rakovinou profesor S. Čikarič v původní senzační studii „Válečné zločiny – genocida v době míru“, zveřejněné v prosinci 2012. Jako bezprostřední příčinu hromadného výskytu rakoviny S. Čikarič uvádí munici a bomby s ochuzeným uranem, používanou letectvem NATO. Generál S. Petkovič poznamenává, že 44% náletů s municí s ochuzeným uranem připadlo na posledních deset dní bombardování, tj. po uzavření dohody o ukončení agrese.

Na tomto pozadí se nevysvětlitelným jeví fakt, že srbské úřady zastavily výzkum v oblastech kontaminovaných ochuzeným uranem. Ve všech předešlých letech stát platil výzkum půdy, vody a vzduchu. Nicméně v dubnu 2012 vypršela doba financování. Ještě několik měsíců probíhal výzkum bezplatně, díky osobnímu nadšení vědců. Avšak jde o velké náklady, únosné pouze pro stát. Takže byl zastaven program prevence nemocí (spuštěný v říjnu 2000), který zkoumal zdravotní stav místních obyvatel v oblastech, které byly bombardovány. Předtím se tohoto programu účastnila i vojenská lékařská akademie a další velká klinická centra. Generál S. Petkovič tvrdí: pro ukončení péče o lidi, kteří bránili svoji zemi nebo žili na kontaminovaném území, neexistuje ospravedlnění. Musí dostat odpověď, obzvláště nyní, kdy se objevily tendence dramatického nárůstu nemocnosti a úmrtnosti na rakovinu – jako důsledek bombardování ochuzeným uranem NATO (4).

Co pro NATO znamenají Srbové? Formální vojenská neutralita Srbska je pro NATO nepřípustná, byla by to „nebezpečná anomálie“ na cestě k reorganizaci regionu Balkán – k jeho přeměně na systém malých, roztříštěných, závislých a vazalských protektorátů USA a EU. Srbové – kteří tolikrát v historii dokázali obstát a zvítězit nad početnými nepřáteli a uměli si i v těch nejtěžších podmínkách zachovat svoji národní svébytnost, víru a jazyk – jsou trnem v oku aliance, živoucí výčitkou západnímu pseudo-demokratickému světu, který se před našima očima mění na nechvalně známou „civilizaci vykořeněných nomádů“. Srbové jsou „ruskou baštou“ na Balkáně, jediný ruský geopolitický spojenec v Evropě. Se Srby se západ vypořádával, a bude vypořádávat, všemi dostupnými prostředky, a neštítí se ani těch nejbarbarštějších a nelidských metod. A nemylme se: v plánech nadnárodních center není Srbsko na seznamu cílů určených k likvidaci zdaleka posledním. Pomoc Srbům dnes znamená vyloučit možnost spáchání podobných svinstev a zločinů v budoucnu kdekoliv jinde. Neboť malá země nemůže vlastními silami ustát tak totální útok, kdy i samotný národ je prohlašován za „nebezpečnou infekci“, se kterou je třeba bojovat všemi způsoby, včetně taktiky pomocí ochuzeného uranu spálené země.

Přišlo e-mailem